Základní škola a mateřská škola Lukavice,okres Ústí nad Orlicí

Z přednášky p. Lenky Motlové, klinické logopedky.

Škoda jen, že přišlo, tak málo rodičů. Vždyť v dnešní době má problémy s výslovností téměř každé druhé dítě předškolního věku. Toto téma je v současné době hodně řešeno a je důležité si uvědomit, že řeč provází člověka po celý život. Stačí každý den chvíli trénovat a píle se vyplatí.

Důležitost logopedické péče před vstupem do ZŠ

http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/pravak-nebo-levak

Řeč je specifickou charakteristikou člověka. Má pro nás velký význam. Jde o nástroj komunikace, poznávání, stává se prostředkem výchovy a význam má i emocionální. Navíc v dnešní době se bez komunikačních dovedností neobejdeme. Často jsou měřítkem naší úspěšnosti v kariéře i v mezilidských vztazích. Proto je důležité zaměřit se na správný řečový vývoj a případnou korekci poruch řeči, a to v co nejnižším věku dítěte!

1.             Vývoj dětské řeči

Aby mohlo dítě začít mluvit, je potřeba projít tzv. předřečovým obdobím. Jedná se o takové přípravné stádium pro vývoj vlastní řeči. Začíná ještě před narozením, v prenatálním období. Možná už jste slyšeli o tom, nebo dokonce sami viděli na ultrazvuku, jak si plod cucá paleček, polyká plodovou vodu nebo reaguje na matčin hlas. Objevuje se i tzv. nitroděložní kvílení (vagitus uterinus), první známka komunikace. A děťátko komunikuje i po narození, i když ne přímo slovy. Ale všechno, co se v této fázi učí, přispívá k tomu, aby se později naučilo ovládat řeč.

Po narození
Prvním komunikačním prostředkem je u dítěte obvykle křik. Už ve druhém měsíci života se můžeme těšit na první vědomý úsměv. A zhruba ve stejné době, jako úsměv, tedy kolem šestého týdne života, se mění i charakter křiku. Maminka nebo osoba, která je s dítětem nejvíce, už ho dokáže rozlišit. Pozná, kdy má miminko hlad, kdy je unavené nebo kdy si chce „povídat“. Toto povídání se z křiku postupně v druhé polovině prvního roku života mění na žvatlání nebo broukání. Dítě se dívá na ústa, která k němu promlouvají a snaží se jejich pohyby napodobit. 

 

Období, kdy dítě začíná broukat a vyrážet první slabiky, přičemž se učí rozumět a reagovat na svět dospělých je mezi 6. a 8. měsícem. Okolo desátého měsíce začíná vnímat význam jednotlivých zvuků. Spojí si je vždy s určitou činností. Takže když uslyší „paci-paci“, ví, že se dají ruce k sobě a tleskne se. Když se řekne: „Ukaž, jak jsi velký“, ví, že se dají ruce nad hlavu. Koncem prvního roku říká první slůvka, kterých postupně přibývá, začíná slovně označovat předměty, které ho v jeho okolí nejvíce zajímají. V období kolem prvních narozenin většinou dochází k přelomovému okamžiku. Dítě řekne své první slůvko, které opravdu něco znamená a kterým chce vědomě něco říct. Bývá to většinou „pa“ jako znamení, že se půjde ven nebo že někdo přichází nebo odchází. Děti s oblibou říkají „ma“ nebo „ta“ jako zkráceniny slov máma a táta, tedy lidí, které jsou jim nejbližší a se kterými tráví nejvíc času. Postupně se počet slov zvyšuje a děťátko dokáže spojit i dvě slabiky („máma, táta, bába“). Zatímco na začátku svých řečových pokusů zná dítě hlavně podstatná jména (má-ma, tá-ta), později začne používat i citoslovce (máma ham, táta pá, auto bum), nato slovesa. 

Aby se řeč dítěte optimálně vyvíjela, je zapotřebí na děti mluvit od narození, pomalu, klidným hlasem, zpívat jim, později používat leporela, na nichž se děti učí poznávat různé předměty a zvířátka a pojmenovávat je. Je důležité, aby matka už s kojencem mluvila zřetelně a s dobrou výslovností a ne žvatlavě a patlavě. V tomto směru je třeba poučit všechny členy rodiny, včetně dědečků a babiček. Dítě se také velmi brzy naučí rozeznávat zabarvení hlasu, a tím citový podklad požadavků.

 V polovině druhého roku dokáže pojmenovat některé činnosti, spojuje slova v krátké věty. Samozřejmě, že vývoj řeči neprobíhá vždy u všech dětí stejně a jednoduše. dítě se vyvíjí svým vlastním individuálním tempem. A nebude-li vaše dcerka nebo syn „zapadat“ do těchto ukazatelů, rozhodně se nelekejte. Drobné odchylky jsou v normě a není na nich nic divného. Každé dítě je jiné.

Aby se mohl logoped, ke kterému své dítko přivedete, správně rozhodnout, které hlásky je potřeba správně zafixovat, je potřeba vycházet ze standardního vývoje řeči u zdravých dětí. Počítejte ale s tím, že vývoj každého dítka je individuální. Záleží také hodně na jeho inteligenci a na podnětnosti prostředí, ve kterém žije. Také je prokázáno, že problémy s řečí mají častěji chlapečkové.

Dva roky
Obrovský skok se v řeči projeví mezi druhým a třetím rokem. Dítě má obrovskou motivaci k rozvoji řeči, protože vidí, že pomocí slov může lépe komunikovat. A tak se usilovně snaží vyslovovat další a další slova. Protože se v tomto věku dokáže malý brouček i pěkně vztekat, může mu někdy dělat starost, že vy jeho perfektně vysloveným slůvkům nerozumíte a dovede to dát najevo velmi hlasitě. 

V řeči už se objevují i přídavná jména, později i osobní zájmena. V období mezi druhým a třetím rokem začíná dítě skloňovat.

Tři roky
Kolem třetího roku dítěte se řeč dostává na další úroveň, jedná se o tzv. stádium logických pojmů. Dítě už dokáže spojit slovo s konkrétní představou a neopakuje říkanky, aniž by vědělo, co znamenají. Chce všemu rozumět. A tak se dostane ke slovu vysvětlování. Co je to? ptá se batole. Protože sice umí odříkat básničku, ale teď teprve přichází chvíle na to, správně ji pochopit a porozumět jí. A nastává období Proč? Jak to? Co to je?

Tříletý človíček už používá jednotné a množné číslo, umí užít ve větě spojky nebo předložky. Dokáže říct své jméno i příjmení. 

Po třetím roce
Na přelomu třetího a čtvrtého roku dítěte dochází k tzv. intelektualizaci řeči. Děťátko si osvojuje velké množství nových slov, dokáže je stále lépe používat a tvořit z nich větší a složitější celky. Umí odříkat pohádku, složitější říkanku nebo vypráví, co přes den zažilo a co dělalo u babičky nebo na výletě.

Řeč už je rozvitější, dítě používá souvětí a zvládne užít i správné gramatické tvary jednotlivých slov. Děťátko rozlišuje protiklady „malý – velký, starý – nový, světlo – tma, čistý – špinavý“, zná jména svých sourozenců nebo kamarádů.

Mezi 3. a 5. rokem se slovní zásoba velmi rychle rozvíjí, dítě mluví stále lépe ve větách a postupně dokáže formulovat vše, co cítí. Výslovnost v tomto období nebývá úplně bez vady, což je zcela přirozený jev, některé vady výslovnosti je možno trpělivostí rodičů (hlavně matky) napravit v domácím prostředí.

Počet slov, které dítě umí říct
A jsme u toho. Chtělo by se říct: Dejte nám nějakou tabulku, ať víme, kolik slov už má naše dítě zvládnout říct. Ale tady je obzvlášť důležité znovu připomenout, že každé dítě se vyvíjí odlišně. Zatímco sousedovic Evička už v roce věděla, jak dělají všechna zvířátka, náš Pepíček stěží vyslovil „máma“. A přitom Pepíček už chodí, zatímco Evička ještě ne. Děti bychom takhle porovnávat určitě neměli. Zatímco Pepíček vyslovuje jedno slůvko, jeho pasivní slovní zásoba (tedy to, čemu už zvládne rozumět) může být daleko větší než pasivní zásoba Evičky.

Proto prosím vnímejte následující tabulku jen jako pouhé vodítko – přibližný počet slov, které umí dítě říct v kterém věku:

1 rok: 5-7 slov
1, 5 roku: 70 slov
2 roky: 200 slov
3 roky: 1000 slov
4 roky: 1500 slov
5 let: 2000 slov
6 let: 2500-3000 slov

 

Návštěva logopeda
Kdy je vhodné navštívit logopeda? Pokud váš potomek chodí do školky, je pravděpodobné, že na chyby v řeči vás upozorní paní učitelka, která vám zpravidla dá i kontakt na logopedickou poradnu. 
Mateřská škola je celkově vhodným prostředím pro rozvoj řeči. Dítě se učí komunikovat s cizími lidmi a navazuje tak nové kontakty.
Navíc v mateřské škole zpravidla připravují paní učitelky velké množství her a činností, které podporují zájem o komunikaci a také ji zlepšují.
 

Mezi nejčastější vady výslovnosti patří patlavost (dyslalia), kdy:

·      dítě některou hlásku v řeči vynechává (např. tráva - táva)

·      některou hlásku zaměňuje za jinou (např. kohout - tohout, koruna - kojuna)

·      nedokáže vyslovit r - ř, sykavky

Vše se může kombinovat a výsledkem je těžko srozumitelná řeč. S korekcí výslovnosti je možno začínat již od 3 let věku, protože v předškolním věku se řeč postupně fixuje a dá se velmi dobře ovlivnit. Jestliže jde o vadnou výslovnost jen některé hlásky (např. r - ř), není třeba většinou intervence logopeda. Pokud však je řeč nesrozumitelná, je vhodné doporučit odborné vyšetření logopedem. Je však nutno postupovat velmi individuálně, protože ne každé dítě ve třech letech je natolik vyzrálé, aby bylo ochotno spolupracovat s naprosto cizí osobou a bez aktivní spolupráce s dítětem náprava možná není. Je samozřejmé, že dítě musí být doprovázeno tím rodičem, který má výslovnost bezchybnou, protože ten bude doma s dítětem výslovnost procvičovat.

Ovšem není správné si myslet, že začnete-li chodit s dítětem do logopedické poradny nebo korekce řeči probíhá v MŠ, je pro vás věc vyřešená. Ani od logopeda či logopedické asistentky nemůžete čekat zázraky! Korekce řeči je spíše dlouhodobější proces vyžadující vaší spolupráci. 
Nestačí totiž to, že chodíte pravidelně ke specialistovi, musíte s dítětem procvičovat mluvení i doma. Především s ním dělejte úkoly, které mu připraví logoped.
Snažte se, aby dítě mělo ke komunikaci kladný vztah a aby nemluvilo jen s vámi, ale i ve společnosti ostatních lidí. Je dobré, aby si dítě postupně zvykalo na to, že brzy půjde do školy, kde se od něj komunikace bude vyžadovat. Do školy už by mělo dítě nastupovat s dobrou výslovností a nemělo by komolit hlásky! 

 

Máte pocit, že dítě mluví méně než ostatní děti? Při porovnávání však berte zřetel na pohlaví dítěte. Měli byste vědět, že holčičky se učí mluvit rychleji a snadněji než chlapečci. Na druhou stranu chlapci zase mají lepší aspekt porozumění.

Jestliže se vám přesto zdá, že s řečovým vývojem vašeho dítka není vše v pořádku, vyhledejte raději odborníka. Nepodceňujte to! Především je nutné zjistit, zda nesouvisí zpožděný řečový vývoj se sluchovou poruchou.

Zjišťujte, jestli vám dítě rozumí. Ukazujte na jednotlivé předměty a nechte ho, aby je identifikovalo. Jsou však děti, které rozumí poměrně hodně, ale moc toho nenamluví. Odborníci se shodují, že ve většině případů je příčinou fakt, že řeč ještě nedozrála, a proto dítě více ani mluvit nemůže. Odhady rodičů, že je dítě líné mluvit a podobné námitky jsou z drtivé většiny nesprávné. Dřívějším trendem bylo na dítě mluvit co nejvíce. Soudilo se, že se tak více rozhovoří. Není to tak úplně pravda. Snažte se mu spíše naslouchat. Začne-li mluvit, dejte mu najevo, že jste rádi a že vás zajímá to, co vám sděluje. Důležitá je neustálá pozitivní motivace. Chvalte své dítko a opakujte po něm slova. Snadněji si tak uvědomí, že je jeho aktivita vítána.

Snažte se dítěti prostřednictvím slov ukázat svět, ve kterém žije. Vždyť vy mu rozumíte nejlépe, jste s ním nejčastěji, a proto na jeho řečovém rozvoji máte největší podíl!

Jsou děti, které všem pokynům rodičů rozumí, reagují živě, ale samy nic neřeknou a najednou začnou mluvit hned ve větách. Jiné děti nemluví ani po druhém či třetím roce a dorozumívají se posunky. Většinou jde o děti, které mají starší sourozence, s nimiž se dorozumí i bez řeči, protože nemají tu vhodnou motivaci, nemusí se totiž snažit. Také jsou děti, které mluví jen doma s rodiči a sourozenci a mimo domov, zvláště v cizím prostředí, neřeknou ani slovo. Jindy je to zcela opačně - dítě mluví jen mezi dětmi a s dospělými vůbec. S takovými výkyvy se lze setkat až do 5. roku věku. Najednou pak nastane situace, která zřejmě dítěti vyhovuje a začne se naprosto normálně domlouvat.

Celá řada podobných výkyvů ve vývoji řeči dětí bývá zcela přirozená, ale protože k vývoji řeči je zapotřebí nepoškozený sluch, je zapotřebí při odchylkách ve vývoji řeči myslet na sluchovou vadu a nechat dítě vyšetřit odborným lékařem. Orientačně sluch vyšetřuje dětský lékař při každé preventivní prohlídce, také rodiče si doma všímají, jak dítě reaguje na zvuk. Ale po 12. měsíci věku je další prohlídka v 18. měsíci, potom až ve 3 letech. Může se stát, že v mezidobí dítě překoná nějakou závažnější infekci, jejímž následkem může být vada sluchu, která se mnohdy zjistí, až když se pátrá po příčině opožděného vývoje řeči.

3. Příčiny vadné výslovnosti

·      vada výslovnosti rodičů, často mazlivá šišlavá řeč rodinných příslušníků

·      vady sluchu

·      nedostatečné citové zázemí - děti trpící nedostatkem rodičovské lásky začínají mluvit později a s nesprávnou výslovností

·      nevhodná výchova - zanedbávání, časté kárání, posměch

·      poruchy nervového systému, pohybová neobratnost

·      anatomické vady horních dýchacích cest (rozštěpy patra, defekty chrupu, vady skusu, zkrácená jazyková uzdička)

·      zvětšená nosní mandle

·       

Vhodným vedením dítěte s vadnou výslovností, podporou správného vývoje řeči (a to i v mateřské škole) se vše většinou do začátku školní docházky upraví. A to je velmi důležité, protože každé dítě vnímá nějakou svou odchylku jako osobní handicap, což může znamenat pokles sebevědomí dítěte, zvláště, když se stane terčem posměchu svých spolužáků (tiché a bázlivé děti). Proto každý sebemenší úspěch v nápravě řeči si zaslouží pochvalu (odměnu).

Vývoj správné výslovnosti hlásek podle věku dítěte

Přehled je pouze orientační, je nutné respektovat individuální vývoj a další faktory, které řeč ovlivňují.

·      2-3 roky: A, E, I, O, U, AU, OU, EU, B, P, M, J, D, T, N, V, F

·      3-4 roky: H, CH, K, G, Ď, Ť, Ň

·      5-6 roků: L, Č, Š, Ž, C, S, Z

·      6-7 roků: R, Ř

Jak pracovat s dítětem doma

Dítě předškolního věku je obzvlášť zvídavé a využívá rodiče jako svého partnera a záleží pouze na rodiči jak se této úlohy zhostí. Dle D. Kutálkové (2012) je nejvhodnější pomůckou v prevenci řečových vad rozhovor mezi dítětem a rodičem. Společný čas rodičů a dětí by měl být vyplněn hrami, příběhy, fantazií, povídáním si a sdělováním si zážitků či prožitků. Během své dlouholeté praxe prý poznala, že pokud dětem chybí stabilní společně trávený čas, nikdy to nedoženou ani ničím nenahradí. Dle M. Sováka (1978) mohou být některé vývojové formy dětské nemluvnosti zapříčiněny např. zanedbaností ap., mohou být zapříčiněny nedostačující nebo nesprávnou výchovou. Tvrdí, že účinnou prevencí je přiměřená výchova a tím lze mnoha problémům předejít.

Rodiče by se dítěti měli věnovat soustavně a pomocí nejrůznějších podnětů smysluplně rozvíjet jeho potenciál, osobnost i předpoklady. S rozvíjením celistvé osobnosti souvisí i rozvoj řeči a správný mluvní vzor. Je možné využít běžných věcí, které nás obklopují. Rodiče s dítětem prožijí zážitek například návštěvu zoologické zahrady (rozvíjíme zrak, sluch, pozornost, emoce), poté si prohlíží fotky a zážitky si opět připomínají (paměť krátkodobá) a o víkendu dítě vše poví prarodičům a se zážitkem se podělí (paměť dlouhodobá). Ve všech těchto fázích probíhá dialog mezi dospělými a dětmi, který dítě povzbuzuje v mluvení a rozvoji řeči. Jak jsme nastínili, prostřednictvím zážitku, které děti tak velmi očekávají a milují, lze rozvíjet mnoho, ne-li všechny stránky předškolního dítěte.

Ať už mluvíme o prostředí domácím nebo o prostředí předškolním, kde dítě tráví také mnoho času, je nutné, aby bylo pro dítě podnětné a neustále jej rozvíjelo správným směrem. S tím souvisí také správný vývoj řeči, který jde ruku v ruce s vývojem dítěte celkovým.

Při vývoji řeči by rodiče měli dětem sekundovat a starat se o správný vývoj. Rodiče mohou zajistit spoustu věcí, které dítěti pomohou ve správném vývoji řeči. Důležité je čtení pohádek, kontakt s dítětem, být dítěti řečovým vzorem zvláště v předškolním období dítěte. Dle K. Slezákové (© 2012) by dítě mělo slyšet správnou výslovnost dostatečně často. Mluvním vzorem mohou být také masmédia, konkrétně televize. Proto je velmi důležité, aby při sledování pořadů dítětem, slyšelo kvalitní komentář.

1.    Kladná motivace pro cvičení, odměna (např. pohádka, bonbon, výlet atd.).

2.    Klid a uvolnění jak u dítěte, tak u rodiče.

3.    Cvičte třeba 10x denně po 5 minutách.

4.    Pokud dítě vyslovuje hlásku na špatném artikulačním místě, neopravujeme  

      to, ale tvoříme hlásku novou na správném místě.

5.    Mluvte o nácviku jako o společné věci, o tom, že dítě „učí jazýček“ apod.

6.    Hodně chvalte a upozorňujte na to, co jste již zvládli... Nezlobte se na dítě za  to, co neumí, učte ho to.

7.    K vadě přistupujte přirozeně, aby nevznikl u dítěte pocit, že je odmítáno a naopak ani pocit, že je něčím výjimečné.

8.    Dítě potřebuje mít dobrý vzor (otec, matka...).

9.    Postupujte od nejjednoduššího k nejsložitějšímu a vždy začínejte tím, co dítě už umí.

10.Poslouchejte pokyny logopeda, vyvození správné hlásky začínáme zvuky, slabikami, a pak postupně nejjednoduššími slovy k těm složitějším, nakonec celé věty. Nácvik probíhá v několika fázích: opakování po rodiči (nebo logopedovi), samostatné vyslovování podle obrázků, básničky, samostatné vyprávění a spontánní mluva.

11.Domluvte se s dítětem jako hru, že to, co umí, bude říkat správně a rodina to bude hlídat. Kdo objeví chybu, upozorní na ni a dítě se samo opraví (opraví jazýček). Pořád chválit, když mluví dobře!

12.Hlídejte, aby dítě mluvilo raději pomalu, v rychlé řeči dělá více chyb. K tomu pomáhá zpívání, básničky, a když dítěti nahlas čtete pohádky a vyprávíte si s ním.

Pedagogové se nezaměřují pouze na správnou výslovnost, ale na širokou oblast např. dialog, projev před ostatními, hrátky se slovy, básničky aj.) ,, Úkolem jazykové výchovy v předškolním věku a těžištěm prevence poruch řeči je všestranně podněcovat děti ke spontánnímu mluvení a chuti k mluvení, zdokonalovat mluvní pohotovost, rozvíjet smyslové vnímání, slovní zásobu, tvořivé myšlení, představivost a fantazii dětí, jakož i jejich rytmické cítění a pohybovou obratnost.“